Ukázka z knihy:

Jestli je Bůh, proč je na světě tolik zla? Bůh buď není všemohoucí, nebo není spravedlivý, nebo není vůbec. Proč Bůh nezabránil válkám, vraždám a gulagům, proč to nezastavil!

Co by se stalo, kdyby to Bůh na opakované výtky opravdu zastavil a silou zrušil války, vraždy i gulagy, jakou civilizací bychom se stali? Bůh si jistě může stvořit sto tisíc počítačů, které mu budou z malých reproduktorů pět chválu.

Kdyby byl definitivně odstraněn hřích a nikdo si pod trestem smrti netroufl hřešit, stali bychom se podobnou civilizací počítačů bez svobody, stali bychom se civilizací naprogramovaných zombies. Pokud by existovala svoboda jen k dobru, svoboda jen jedním úzkým směrem, již by to nebyla svoboda. Koukol by byl navěky vytrhán, na poli by nezůstalo nic.

Vyčítali jsme a vyčítáme církvi, že straší peklem, že vyžaduje Desatero v atmosféře strachu a hrozby věčnými tresty. Nehřešit z bázně před pekelnými plameny. A lidé třeba opravdu nehřeší, ale cena, kterou za to platí, je veliká. Ty doby jsou pryč, pokud někdy byly.

Lásku nelze vynutit. Nemohu nikoho přinutit, aby mne miloval. I když mluvíme o přikázání lásky, lásku nelze přikázat právě proto, že to je láska. Ani Bůh nemůže nikoho přinutit, aby jej miloval. A to, co by z dálky vesmíru vypadalo jako civilizace lásky, by ve své nejhlubší podstatě byla civilizace strachu. S úmyslem stvořit nebe na Zemi, bychom se s překvapením ocitli v pekle na Zemi.

Opticky mohou velmi odlišné věci vypadat velmi podobně. Stejné jednání může být motivované strachem nebo láskou. (…)

Kdo chce zřídit nebe na Zemi, zplodí peklo. Pokušení všech diktátorů je právě takové: zřídit ráj na Zemi již nyní, uprostřed časů, již nyní oddělit světlo od tmy, dobro od zla. Vytrhat a oddělit koukol od pšenice teď, nečekat až do žní. Lze k lásce přinutit násilím, lze někoho přitlačit k dobru silou? Banální odpověď. Přesto, mnohokrát a mnoha způsoby to bylo zkoušeno, a vždy to dopadlo špatně. Opačnou stranou lásky je svoboda. Je to triviální. Bez svobody není lásky. Něco jiného je, když něco dobrého dělám pod trestem smrti, a něco jiného, když naprosto a zcela totéž dělám, protože chci, jen tak, pro radost andělům. Může to být tatáž činnost. Z dálky nemusí být motivace rozeznatelná. Dva děláme totéž, ale úplně totéž to není.

Pokud se ptáš, jestli je Bůh, proč je na světě tolik zla?, musíš zvážit, že pokud by měl Bůh odstranit zlo ze světa, měl by na prvním nebo na posledním místě odstranit tebe. Ty k tomu přispíváš, i já, všichni lidé. Proč je na světě tolik zla? Protože jsem já a trochu i protože jsi ty. Protože jedním z nejstrašnějších omylů lidstva je dělit lidi na dvě skupiny, na ty dobré, a na ty špatné. Protože nikdo nejsme ani úplně dobří, ani úplně špatní.

Můžeme na závěr tuto slavnou větu otočit a říct: Je-li Bůh, právě proto je na světě tolik zla. Jsme zde, já i ty. Trochu dobří a trochu ne. Proto je na světě zlo. Jsem-li já, proč je na světě tolik zla? Právě proto, že jsem. Nemusí ale zla být tolik. Jménem Boha je Láska a vlastností lásky je svoboda a vlastností svobody je možnost volby. Nikdo a nic ti nemůže zabránit být dobrým člověkem. Tak jím buď. Ale protože chceš.