Ukázka z knihy:

Co to tehdy bylo za událost – týden po tom, co skončila noční můra s holčičkou?       (Viktor)

Měl jsem tehdy takový tři dny, možná týden bez drog. Nebral jsem to, ale jel do Prahy k Rosimu, abych přivez dávky lidem. V Táboře jsem se pak ještě rychle stavil doma a říkal si, že musím zmizet dřív, než Lucka přijde z ranní směny.

Vylez jsem ze dveří toho starýho baráku, šel na Tržní náměstí a už cestou vnímal, že se něco děje, že se prostě něco děje. Když jsem přišel k autu a chtěl ho odemknout, najednou jsem viděl tvář, která se na mě laskavým pohledem dívala přes celý nebe. Ukázala mi v okamžiku všechnu pravdu o mně a zároveň lásku, kterou hrozně bolelo, jak zbytečný věci dělám. Mně hlava úplně strnula, vyvrácená vzhůru. Zůstal jsem tam stát a všude mi běhala husina. Cítil jsem to objetí … dodnes cejtím, jak to se mnou hejbe. Vnímal jsem, že to je Pán. A stalo se mi to, o čem vyprávěj lidi, co málem umřeli. Během nanovteřiny mi naskočily všechny ty okamžiky z minulosti. Náhle jsem si uvědomil všechno to zlo, co jsem dělal a dělám.

Kdo je pro tebe Bůh?  (František)

Prosil jsem ho, aby se mi dal poznat, jakej je doopravdy. Měl jsem ho totiž za tyrana a strašně jsem se bál. Myslel jsem si, že mě třeba potrestá za přeřeknutí při modlitbě. Po čase mě ale začal vyučovat na mých vlastních dětech. Zeptal se mě, jestli bych je, když něco provedou, dokázal vyhodit z bytu nebo zabít. Řekl jsem: „Ne!“ A on odpověděl: „Co teprve já.“ Ukázal mi svoji otcovskou lásku.

Taky jsem se ptal, jestli můžu prosit o cokoliv. Odpověděl: „Když za tebou přijde malej kluk, kterej nemá rozum a bude chtít auto, vynadáš mu? Nevynadáš. S láskou mu řekneš, že je na to malej, ale neodeženeš ho od sebe. I když se modlíš za něco, co není pro tebe, neodeženu tě od sebe, ani ti nevynadám. Povím ti, že ti to nedám, protože by ti to ublížilo.“ Naučil mě takhle, abych prosil o cokoliv, ale taky abych mu říkal: „Ať se stane tvoje vůle,“ místo rozmazlenýho: „Já chci. Dej.“

A když pak třeba byly děti nemocný, říkal jsem si: „Jestliže já se takhle chovám ke svým dětem, sedím u nich do rána, měřím jim teplotu a střídám se u nich se ženou, jestliže trpím s nima, když vidím, jak trpěj, co teprve dělá Bůh?“

Anebo jeden z mých kluků ke mně přišel, obejmul mě a dal mi pusu. Udělalo mi to obrovskou radost. Ptal jsem se, jakou asi radost musí udělat Pánu, když za ním přijdu, i když dělám chyby. Poznal jsem, že se ho vůbec nemusím bát. Mám se bát hříchu, ale ne Boha.