Ukázky z knihy:  

A ještě důrazněji vyslovil totéž rabi Zusja krátce před smrtí: „V příštím světě se mě nebudou ptát: „Proč jsi nebyl Mojžíšem?“ Zeptají se mě: „Proč jsi nebyl Zusjou?““

Na začátku listopadu si to připomínáme na svátek Všech svatých. Každý svatý září jiným způsobem, každý svítí jak v chrámových vitrážích jinými plameny charismat a až budu jednou já sám před Bohem, otázka nebude stát, proč jsem nebyl svatým Petrem nebo proč jsem nebyl svatým Pavlem nebo proč jsem nebyl jako Don Bosco. Otázka bude, proč jsem nebyl sám sebou, proč jsem svou svatost nebudoval svým unikátním způsobem, proč jsem svůj obraz nemaloval svou paletou, proč jsem Světlu nenastavil svůj hranol. Jsem pozván k prvovýstupu, k cestě, po které přede mnou nikdy nikdo neprošel a o které se vlastně ani dopředu neví, kam vede a zda je v lidských možnostech. Svatí jsou cennou inspirací. Inspirací, ne vzorem ke kopírování. Svatí zde nejsou od toho, aby byli napodobováni, abychom šli v jejich šlépějích, ale abychom byli povzbuzeni, že na cestě vzhůru nejsme sami, že jejich karabiny zvoní na skále vedle.

Když má razič mincí před sebou hroudu zlata, razí mince tak, že všechny jsou krásně stejné, jedna jako druhá. Když ale Bůh tvoří člověka k svému obrazu, je každý člověk jiný.

Nejsou dvě stejné tváře na Zemi. Je nás sedm miliard různých tváří a každá je jiná, sedm miliard různých tváří, sedm miliard osudů. Není obyčejný člověk, není obyčejný křesťan.

Proto mě tak popouzí řeči o ovečkách v kostelních lavicích nebo o babičkách v kostelích. Každá z těch babiček má jméno, příběh, vzpomínky, každá prožila jedinečný život, každá je jedinečná a unikátní, každá žila v tomto čase v této zemi, v tomto prostoru, každá vepsala své silokřivky do tohoto života, každá je jedinečným vláknem v tapiserii živého, každá měla své lásky i své smutky. Nejsou nikde na světě ovečky, jsou inteligentní, přemýšliví lidé, každý má jinou tvář, jiný příběh, jiný osud.

To děsivé na Auschwitz bylo právě toto – vzít lidem jedinečnost. Nejprve kulturu, jejich knihy, jejich koncerty, hudbu, divadla a jejich svět, pak i jejich náboženství, synagogy a svitky, pak i svobodu a jméno a na místo jména bude jen číslo vytetované na ruce. Pak oblečení a vlasy, pak individualitu, až zbyly jen ty kosti a na závěr byli lidé zbaveni i svého těla, které jediné jako vychrtlý kus proteinů zbylo. To božské je přesně opačné: dítě při narození dostává jméno, je přivítáno celou rodinou a přáteli, pokřtěno či obřezáno jako toto jedinečné a neopakovatelné dítě s tímto jménem a příjmením, …  Mystici říkají, že duše lidí se od sebe liší ještě mnohem více než jejich tváře.